Město na východě Čech s více než 14 tisíci obyvateli, páté největší město Pardubického kraje. Bylo sídlem okresního úřadu do roku 2002 a okresní soud zde sídlí dodnes. Nachází se na ústí řeky Třebovky do Tiché Orlice, asi 10 km od České Třebové. Město a okolí se nazývá Orlickoústecko.

První zmínka o městě spadá do druhé poloviny 13. století, kdy za vlády Přemysla Otakara II. začala rozrůstat stará slovanská osada Oustí a dala tak základ ke vzniku dnešního města. Většina obyvatel se v minulosti živila hlavně zemědělstvím a domácím tkalcovstvím. Zásadní změnu přinesla výstavba železniční tratě Praha – Olomouc v letech 1843-45 (jako jediná na trati se dochovala empírová budova železniční stanice Ústí město) a do města začala postupně pronikat tovární výroba, v níž začalo převládat bavlnářství. V roce 1874 byla dokončena trat do Kladska (směrem na Letohrad) a stavba další nádražní budovy – dnešní stanice Ústí nad Orlicí. Právě železnice napomohla tomu, že po zániku tradiční cechovní výroby se ve městě začal rozvíjet textilní průmysl do té míry, že na počátku 20. st. získalo Ústí přízvisko „východočeský Manchester“. Tento rozkvět textilnictví dokládá Hernychova secesní vila, ve které dnes sídlí městské muzeum.

Díky hospodářskému vzestupu města se rozvijí od sklonku 19. st. kulturní a spolkový život. I když jeho kořeny lze spatřovat již ve středověkém Literátském bratrstvu při místním kostele nebo v založení Cecilské hudební jednoty v roce 1803. Vedle bohatého hudebního života, např. mezinárodní Kociánová houslová soutěž a rovněž tak Heranova violoncellová soutěž, nelze opomenout tradici ústeckých malovaných betlémů a činnost místních spolků (divadelní ochotníci, scénický tanec, Sokol, turisté, sportovní akce…). Z meziválečné výstavby lze dnes ve městě vidět funkcionalistické Roškotovo divadlo nebo válečný památník Bubnující legionář od J. Mařatky. Těsně před 2. světovou válkou se podařilo dostavět zdejší nemocnici.

Poválečné období budování socialismu se výrazně podepsalo na dnešní podobě města. Jeho původní charakter s domkařskou zástavbou ústeckých tkalců na Podměstí byl z důvodu rostoucího počtu obyvatel města poznamenán novou zástavbou. K tradičnímu textilnictví, které však od 90. let 20. st. zcela z města zmizelo, tehdy přibylo textilní strojírenství a bavlnářský výzkum.